Prensa
NEBUDU SE MSTÍT, ALE POŽADUJI SPRAVEDLNOST
Fuente: Infoservis.net
Rozhovor s kubánským novinárem, který strávil šest let ve vezení
Gabriel C. Salvia
/Od našeho spolupracovníka/
Buenos Aires/Havana, 11. 12. 2003
Za údajné napadení verejného cinitele byl v listopadu 1997 odsouzen tehdy sedmatricetiletý kubánský novinár Bernardo Arévalo Padrón na šest let do vezení. Pravým duvodem uveznení byl zrejme rozhovor pro Radio Martí, rozhlasovou stanici vysílající na Kubu a financovanou vládou USA, ve kterém Padrón oznacil Fidela Castra za lháre. Obvinil jej z nedodržování závazku jež podepsali na Iberoamerickém summitu v roce 1996. Roky vezení prožil v rade veznic a táboru, v nichž musel pracovat na trtinových plantážích. "Vezení byla hodne deprimující zkušenost," rekl Padrón v telefonickém rozhovoru týden pro propuštení.
hn: Jak byste své zkušenosti z vezení shrnul?
Preplnené cely, hmyz, nepravidelná strava. Ve vezení Ariza nám dokonce dávali rozkládající se hovezí žaludky. Jednou za cas prijíždí kontrola z hlavního mesta, v ten den jsme dostávali lepší jídlo. Také jsme meli problémy s kriminálními vezni, nás politické nutí žít spolecne s nimi. Jednou me ztloukli tak, že mi zlomili nosní prepážku.
hn: Mohli vás ve vezení navštevovat príbuzní?
Mám jedenáctiletého syna, jemuž bylo v dobe mého uveznení pet. Je z prvního manželství a žije v Camagüey stejne jako muj otec. Když za mnou otec jezdil, casto ho poslali zpátky, a rekli mu, že návšteva byla zrušena. Syna mi dovolili za celou dobu videt jenom trikrát, dvakrát v roce 1998 a jednou v roce 2001. Byl jsem s ním jen pet minut, objímali jsme se a plakali, pak me donutili vrátit se na celu. To me deptalo, bylo to psychické týrání.
hn: Mel jste nejaké zprávy o okolním svete, dostával jste poštu?
Velkou cást mojí korespondence jednoduše zabavili a nikdy mi ji nedali. Dostával jsem dopisy predevším od kolegu novináru z Evropy a Latinské Ameriky. Dozvedel jsem se to od nekterých bacharu, kterí byli prátelštejší. Nekterí obcas nejaký ten dopis tajne odnesli z kanceláre politické policie a predali mi ho, státní bezpecnosti mi je odmítala vydat.
hn: Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Budu dál delat nezávislou novinarinu. Jorge Luis García Pérez, známejší pod prezdívkou Antúnez, a já jsme už 10. ríjna založili tiskovou agenturu Agencia Periodística José Maceo, reditelem je Antúnez, já ho po dobu jeho veznení zastupuji.
hn: Nemáte strach, že vás znovu uvezní?
Je to riziko, které musím podstoupit. My usilujeme o svobodu slova v naší zemi, o nenásilnou demokratizaci a prechod k právnímu státu. Chceme, aby Castro dríve ci pozdeji ustoupil, treba aby podobne jako Pinochet usporádal referendum, prohrál ho a stáhl se do ústraní. Tak to udelal i Daniel Ortega v Nicaragui, a tak to bude muset udelat Hugo Chávez ve Venezuele. Fidel Castro nemá jinou možnost než nenásilný prechod k demokracii.
Jestli nás opet zavre, znovu se ozvou na naši obranu hlasy ze zahranicí. Zabije-li nás na ulici, staneme se mucedníky, jako se to deje v Kolumbii nebo v arabských zemích.
Tady na Kube vláda zatím žádného nezávislého novináre nezabila. Zavírá je do vezení, což je jako umírat za živa. Mne ukradli šest let života. Jsem ale ješte docela mladý, mám nadeji, že se situace zmení. Soucasný stav nemuže dlouho trvat. Nemohou každý rok zavrít petasedmdesát clenu opozice, mezinárodní tlak by je pripravil o rozum.
Nelze též obejít prírodní zákony, Castrovi je 77 let a jeho nástupce se možná pokusí napodobit Gorbacova. Zmena ale musí být nenásilná, bez krveprolití, bez násilí, beze msty a vyrizování úctu. Riskujeme, protože nám jde o národní usmírení, mír, odpuštení, zapomnení, o tlustou cáru a nový zacátek.
hn: Neobával jste se, že po masovém zatýkání z 18. brezna 2003 se na vás a na další ctyri novináre, kterí byli uvezneni mnohem dríve, zapomene?
Zdá se, že si netroufli zvýšit nám tresty. Já jsem si odpykal celý trest, neodpustili mi nic. Je však komické, že me propustili osmactyricet hodin pred vypršením trestu. Urcite si to vychutnali, když všechny žádosti o podmínecné propuštení ci snížení trestu zamítli.
Ted jsem v této zemi svobodným obcanem se všemi právy. Tu svobodu a práva samozrejme musíte dát do uvozovek - v soucasné dobe me státní bezpecnost hlídá dvacet ctyri hodin denne. Muj telefon je odposloucháván, i náš rozhovor nahrávají, prepíšou ho a pozdeji ho predají ministru vnitra. Ale co - jsem na svobode.
hn: Jak se po šesti letech vezení cítíte?
Jsem štastný, že jsem zase na svobode, a zároven smutný, když vidím, že stále pokracují represe. Asi 29 mých kolegu, nezávislých novináru, je stále ve vezení.
Jako katolík necítím k tem, kterí na Kube vládnou, žádnou nenávist, necítím nenávist ani k vojákum, kterí me zmlátili, ani k bacharum, kterí me ponižovali ve vezení. Nikdy se nikomu z nich nebudu mstít. Chci, aby to všichni vedeli, a to vcetne státní bezpecnosti, která práve nahrává náš rozhovor.
Ale budu se dožadovat spravedlnosti - podám žalobu na vládu za to, že me nespravedlive uveznila a že me nekolikrát zmlátili. Na Kube tato možnost neexistuje, ale obrátím se na soud v zahranicí. Už jsem zacal shánet advokáta, který by me zastupoval na Floride. Kubánská vláda má v tomto americkém státe zmrazené úcty. Z techto zdroju chci být odškodnen, peníze použijeme na financování nezávislého tisku na Kube.
Nejde mi o to, abychom se obohatili, jednoduše nemáme peníze na zcela základní veci nutné pro naši práci, od papíru pres obycejné psací pero. Nemáme psací stroj ani fax, nemáme pocítac ani telefon. Máme jen odhodlání a touhu hájit svobodu slova.
Autor je argentinský novinár
Vcera u príležitosti Dne lidských práv podepsaly významné svetové osobnosti prohlášení "Kubánskému lidu, politickým veznum a jejich rodinám". V dopise vyzývají všechny demokratické vlády sveta, aby "co nejostreji odsoudily akty represe a vyžadovaly po kubánské vláde okamžité propuštení veznu svedomí". V textu, který vcera uverejnily Financial Times, píší, že "konecná hodina diktatury se nezadržitelne blíží".
Mezi signatári je i Madeleine Albrightová, Václav Havel, Adam Michnik, Bronislaw Geremek ci Tomáš Pojar.
Zdroj: Clovek v tísni
Infoservis.net
Rozhovor s kubánským novinárem, který strávil šest let ve vezení
Gabriel C. Salvia
/Od našeho spolupracovníka/
Buenos Aires/Havana, 11. 12. 2003
Za údajné napadení verejného cinitele byl v listopadu 1997 odsouzen tehdy sedmatricetiletý kubánský novinár Bernardo Arévalo Padrón na šest let do vezení. Pravým duvodem uveznení byl zrejme rozhovor pro Radio Martí, rozhlasovou stanici vysílající na Kubu a financovanou vládou USA, ve kterém Padrón oznacil Fidela Castra za lháre. Obvinil jej z nedodržování závazku jež podepsali na Iberoamerickém summitu v roce 1996. Roky vezení prožil v rade veznic a táboru, v nichž musel pracovat na trtinových plantážích. "Vezení byla hodne deprimující zkušenost," rekl Padrón v telefonickém rozhovoru týden pro propuštení.
hn: Jak byste své zkušenosti z vezení shrnul?
Preplnené cely, hmyz, nepravidelná strava. Ve vezení Ariza nám dokonce dávali rozkládající se hovezí žaludky. Jednou za cas prijíždí kontrola z hlavního mesta, v ten den jsme dostávali lepší jídlo. Také jsme meli problémy s kriminálními vezni, nás politické nutí žít spolecne s nimi. Jednou me ztloukli tak, že mi zlomili nosní prepážku.
hn: Mohli vás ve vezení navštevovat príbuzní?
Mám jedenáctiletého syna, jemuž bylo v dobe mého uveznení pet. Je z prvního manželství a žije v Camagüey stejne jako muj otec. Když za mnou otec jezdil, casto ho poslali zpátky, a rekli mu, že návšteva byla zrušena. Syna mi dovolili za celou dobu videt jenom trikrát, dvakrát v roce 1998 a jednou v roce 2001. Byl jsem s ním jen pet minut, objímali jsme se a plakali, pak me donutili vrátit se na celu. To me deptalo, bylo to psychické týrání.
hn: Mel jste nejaké zprávy o okolním svete, dostával jste poštu?
Velkou cást mojí korespondence jednoduše zabavili a nikdy mi ji nedali. Dostával jsem dopisy predevším od kolegu novináru z Evropy a Latinské Ameriky. Dozvedel jsem se to od nekterých bacharu, kterí byli prátelštejší. Nekterí obcas nejaký ten dopis tajne odnesli z kanceláre politické policie a predali mi ho, státní bezpecnosti mi je odmítala vydat.
hn: Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Budu dál delat nezávislou novinarinu. Jorge Luis García Pérez, známejší pod prezdívkou Antúnez, a já jsme už 10. ríjna založili tiskovou agenturu Agencia Periodística José Maceo, reditelem je Antúnez, já ho po dobu jeho veznení zastupuji.
hn: Nemáte strach, že vás znovu uvezní?
Je to riziko, které musím podstoupit. My usilujeme o svobodu slova v naší zemi, o nenásilnou demokratizaci a prechod k právnímu státu. Chceme, aby Castro dríve ci pozdeji ustoupil, treba aby podobne jako Pinochet usporádal referendum, prohrál ho a stáhl se do ústraní. Tak to udelal i Daniel Ortega v Nicaragui, a tak to bude muset udelat Hugo Chávez ve Venezuele. Fidel Castro nemá jinou možnost než nenásilný prechod k demokracii.
Jestli nás opet zavre, znovu se ozvou na naši obranu hlasy ze zahranicí. Zabije-li nás na ulici, staneme se mucedníky, jako se to deje v Kolumbii nebo v arabských zemích.
Tady na Kube vláda zatím žádného nezávislého novináre nezabila. Zavírá je do vezení, což je jako umírat za živa. Mne ukradli šest let života. Jsem ale ješte docela mladý, mám nadeji, že se situace zmení. Soucasný stav nemuže dlouho trvat. Nemohou každý rok zavrít petasedmdesát clenu opozice, mezinárodní tlak by je pripravil o rozum.
Nelze též obejít prírodní zákony, Castrovi je 77 let a jeho nástupce se možná pokusí napodobit Gorbacova. Zmena ale musí být nenásilná, bez krveprolití, bez násilí, beze msty a vyrizování úctu. Riskujeme, protože nám jde o národní usmírení, mír, odpuštení, zapomnení, o tlustou cáru a nový zacátek.
hn: Neobával jste se, že po masovém zatýkání z 18. brezna 2003 se na vás a na další ctyri novináre, kterí byli uvezneni mnohem dríve, zapomene?
Zdá se, že si netroufli zvýšit nám tresty. Já jsem si odpykal celý trest, neodpustili mi nic. Je však komické, že me propustili osmactyricet hodin pred vypršením trestu. Urcite si to vychutnali, když všechny žádosti o podmínecné propuštení ci snížení trestu zamítli.
Ted jsem v této zemi svobodným obcanem se všemi právy. Tu svobodu a práva samozrejme musíte dát do uvozovek - v soucasné dobe me státní bezpecnost hlídá dvacet ctyri hodin denne. Muj telefon je odposloucháván, i náš rozhovor nahrávají, prepíšou ho a pozdeji ho predají ministru vnitra. Ale co - jsem na svobode.
hn: Jak se po šesti letech vezení cítíte?
Jsem štastný, že jsem zase na svobode, a zároven smutný, když vidím, že stále pokracují represe. Asi 29 mých kolegu, nezávislých novináru, je stále ve vezení.
Jako katolík necítím k tem, kterí na Kube vládnou, žádnou nenávist, necítím nenávist ani k vojákum, kterí me zmlátili, ani k bacharum, kterí me ponižovali ve vezení. Nikdy se nikomu z nich nebudu mstít. Chci, aby to všichni vedeli, a to vcetne státní bezpecnosti, která práve nahrává náš rozhovor.
Ale budu se dožadovat spravedlnosti - podám žalobu na vládu za to, že me nespravedlive uveznila a že me nekolikrát zmlátili. Na Kube tato možnost neexistuje, ale obrátím se na soud v zahranicí. Už jsem zacal shánet advokáta, který by me zastupoval na Floride. Kubánská vláda má v tomto americkém státe zmrazené úcty. Z techto zdroju chci být odškodnen, peníze použijeme na financování nezávislého tisku na Kube.
Nejde mi o to, abychom se obohatili, jednoduše nemáme peníze na zcela základní veci nutné pro naši práci, od papíru pres obycejné psací pero. Nemáme psací stroj ani fax, nemáme pocítac ani telefon. Máme jen odhodlání a touhu hájit svobodu slova.
Autor je argentinský novinár
Vcera u príležitosti Dne lidských práv podepsaly významné svetové osobnosti prohlášení "Kubánskému lidu, politickým veznum a jejich rodinám". V dopise vyzývají všechny demokratické vlády sveta, aby "co nejostreji odsoudily akty represe a vyžadovaly po kubánské vláde okamžité propuštení veznu svedomí". V textu, který vcera uverejnily Financial Times, píší, že "konecná hodina diktatury se nezadržitelne blíží".
Mezi signatári je i Madeleine Albrightová, Václav Havel, Adam Michnik, Bronislaw Geremek ci Tomáš Pojar.
Zdroj: Clovek v tísni
